Můj homeopatický příběh

Jsem homeopatkou, protože mi kdysi homeopatie pomohla uzdravit se z vážné nemoci. Od té doby mě homeopatie nepřestává uchvacovat. Je účinná v případě běžných nemocí i v případě závažných komplikací. Díky svým zkušenostem mám v sobě touhu pomáhat dalším lidem, kteří se rozhodnou svěřit mi svou důvěru.

Cesta k mému zdraví je jen jedna, a to právě ta moje osobní.

 Nemohu kráčet po cestě někoho jiného, ani napodobovat jiný příběh. Přesto si myslím, že je někdy důležité chytnout se nějaké pomocné ruky, která mi pomůže vybřednout z hluboké louže.

Mohu vnímat svět a své potíže v něm pouze ze své jedinečné perspektivy, protože jinou nemám k dispozici. A tak se mi někdy stává, že nevidím světlo na konci tunelu, přesto už vím, že tam určitě je. Ve svém životě využívám úžasné a nekonečné možnosti homeopatické podpory, která mi z nemoci ukázala nejenom světlo na konci tunelu, ale i vnitřní světlo v mém životě. Fascinovaně za ní jdu a nabízím pomocnou ruku všem, se kterými tato cesta rezonuje.

Jak jsem k tomu dospěla?

 

Popravdě, místy velmi drsně a náročně…

Jmenuji se Michaela Horňáková, ale říkejte mi Micha. V homeopatii a v alternativní medicínu jsem dlouho vůbec nevěřila. „Taková blbost, jak by to mohlo v dnešní vědecké době na někoho působit… No asi jen víra tvá tě uzdraví… Určitě je to středověké šarlatánství…“

Moji rodiče mě vedli k respektu autorit. Předpisy pana doktora se nijak nezpochybňovaly, protože je to študovaný odborník a nejlépe ví, co dělá. V mládí mě ani nenapadlo kriticky přemýšlet o vědě, potažmo o všech veřejných systémech (školství, zdravotnictví,…). Zdálo se mi, že je svět kolem mě nastaven ideálně a já se do něj musím zapojit nejlépe, jak dovedu. Najít si v tomto fungujícím systému své místo a zapadnout.

A tak jsem ty systémy vystudovala v oboru Veřejná ekonomie na Masarykově univerzitě v Brně.

Bylo však divné, že mi už během studia začali křížit cestu podivní lidé, kteří z nepochopitelných důvodů věřili na účinek čínské medicíny, reflexní terapie, ajurvédy, homeopatie, fytoterapie a dalších podivných a nevědeckých přístupů. „Blázni…!“ Říkala jsem si.

Nicméně jsem kolem sebe měla přátele, kteří léta trpěli nepříjemnými nemocemi, jako senná rýma, migréna, deprese, astma, roztroušená skleróza, a i když pravidelně navštěvovali své početné lékaře a brali předepsané léky, tak se jejich zdravotní stav nelepšil, případně byli prohlášení za nevyléčitelně nemocné. Přesto jsem si dlouhá léta říkala, že pokud budu důslednou návštěvnicí všech pravidelných preventivních kontrol, tak se mi nic nemůže stát a zůstanu zdravá.

Ale opak byl pravdou...

Jednoho dne jsem stejně jako mnoho lidí dnes a denně stála v ordinaci lékaře, který mě obeznamoval s krutými fakty velmi závažné diagnózy.  V ten moment začal můj život běžet mnohem intenzivněji a rychleji. Jako když zvíře cítí, že mu právě hrozí útok predátora, ale neví kdy a odkud smrtící útok čekat. Obrovský stres, který však nestřídala ani chvilka úlevy.

Následovaly standardní myšlenky: „Proč právě já?! Co jsem udělala špatně? Musím zemřít takhle mladá?!“ ...

S důvěrou jsem se však obrátila na lékaře, kteří s nejlepšími úmysly navrhli velmi drsnou léčbu. Při poslechu všech postupů jsem cítila obrovskou negativní odezvu svého těla. Jakoby každá buňka mého těla doslova řvala o život: „ne, ne, ne, tudy neee….“ V tento moment jsem požádala o pomoc ty podivíny, kteří mi před léty z tehdy nevysvětlitelných důvodů do hlavy nasadili brouka jménem alternativní medicína.

Vyzkoušela jsem mnoho přístupů a mnoho mi jich opravdu nevyhovovalo. Avšak v momentě, kdy jsem poznala kouzlo homeopatických kuliček, byla jsem naprosto uchvácená. A všechny výsledky testů začaly prokazovat, že je to pro mě právě ta správná cesta.

Po čase se změny začaly objevovat i na dalších úrovních mého života.

Přestože jsem měla výbornou práci i zaměstnavatele, dostavil se syndromem vyhoření. Každým dnem jsem hůř a hůř hledala smysl v tom, co dělám. Cítila jsem, že musím ve svém životě najít nový, užitečný cíl.

Rozhodla jsem se, že chci pomoct co nejvíce lidem. Chci šířit homeopatii do běžných životů lidí, aby si mohli sami poradit se svými běžnými nemocemi. V případě většího a komplexnějšího problému se jim pak svými zkušenostmi a znalostmi pokusím pomoci já.

V letech 2014 – 2017 jsem vystudovala tříletou homeopatickou školu UROBOROS v Brně a postupně jsem začala pracovat jako homeopatka. Cestou jsem se musela vypořádat s mnoha pochybnostmi. Jak je to možné, že ty malé cukrové kuličky, ve kterých není ani jediná molekula účinné látky, mohou léčit lidi? Moje myšlení je pořád velmi pragmatické a k vědě i ke klasické medicíně pociťuji obrovský respekt a obdiv. Přesto mě výsledky homeopatie už nikdy nepřestaly uchvacovat.

 

Zvolila jsem si cestu, na které chci zprostředkovávat lidem jemnou a extrémně účinnou homeopatickou pomoc.